Základní organizace Českého svazu chovatelů Zdounky

Aljaška - plemeno bylo vyšlechtěno kolem r.1907 ve městě Gotha, mezi jinými z plemene stříbřtý černý, ruský a havanský. Hmotnost nejméně 2,5 kg, ideální přes 3,25 kg maximálně 4,0 kg. Králík má tmavohnědé oči, černohnědé drápy. Srst má hustou, rovnoměrně jemně pesíkovanou, dobře osrstěné uši. Tmavě černá lesklá a rovnoměrná krycí barva, o něco matnější na břiše, tmavě modrá podsada.

Amroksky - středně těžké plemeno s kombinovanou užitkovostí. Rychle roste a dobře se opeřuje. Je to slepice odolná vůči povětrnostním podmínkám a je vhodná i pro začínající chovatele. Amroksky vlastně vznikly při šlechtění žíhaných plymutek. Zatímco u plymutek zaměřili šlechtitelé chovný cíl na dokonalost žíhání a kresby, u amroksek dali přednost vyšší snášce, rannosti nosnic a rychlosti opeřování kuřat. Amrokska se chová pouze v jednom barevném rázu a to šedomodrá příčně žíhaná s hrubší a ne tak dobře ohraničenou kresbou jako je tomu u plymutek. Základní barva opeření je černá se širšími šedobílými pásy, které probíhají příčně přes tělo. U kohoutka je šedobílý pás stejně široký jako pás černý. U slepic je bílý pás užší, a proto se slípka zdá tmavší. Šíře pásů závisí na velikosti peří na jednotlivých oblastech těla. Základ žíhání je v příčně žíhané kresbě peří, při čemž na každém pírku je černý hrot. Kohout má tělo středně dlouhé, široké, hluboké a plné. Ozdobou velké hlavy je středně velký listový hřeben s pěti zuby. Oči jsou vystouplé, červenohnědé barvy, tvář hladká, červená. Ušnice jsou oválné, hladké a rovněž červené barvy. Krk je středně dlouhý s bohatým sedlovým závěsem. Záda jsou rovná, ocas široký, plný, pravidelně utvářený, nasazený pod úhlem 135 stupňů. Běháky jsou středně velké, žluté barvy. Slepička se tvarem těla podobá kohoutovi, kromě rozdílů podmíněných pohlavním dimorfismem. Což v praxi znamená, že slepička má zobák v barvě tmavé rohoviny, zatímco u kohouta je zobák žlutý. Tento selekční znak se využívá v ranných stadiích odchovu při rozdělování slepiček a kohoutků. Hmotnost kohouta je 3,1 - 3,7 kg, slepice 2,6 - 3,2 kg. Snáška se pohybuje kolem 200 vajec o hmotnosti 60 g. Barva skořápky je hnědá. Vedle velkých amroksek byly vyšlechtěny amroksky zdrobnělé. Hmotnost kohoutka se udává 1 kg, slepička 0,9 kg. Snáška kolem 140 vajec o hmotnosti 40 g s nahnědlou skořápkou. Amroksky jsou klidné a snášenlivé vůči ostatním druhům drůbeže. Na rozdíl od lehkých plemen slepic nehrozí u amroksek problémy s přelétáváním plotů, takže jejich chov neohrožuje sousedské vztahy. Amroksky je možné doporučit i chovatelům začátečníkům, a pro jejich odolnost proti povětrnostním podmínkám i do vyšších oblastí.

Anglický kudrnáč  -  patří mezi strukturové holuby. Je to plemeno pocházející z Orientu. První chovatelé kudrnáčů byli v Anglii a v Německu, kde ho vyšlechtili do současného typu. Je to středně veký holub protáhlejšího tvaru. K hlavním plemenným znakům patří kudrnatost peří, které se vyskytuje zejména na krycí vrstvě křídel. Poměrně dobře lítá, a dobře se množí.

Angora - plemeno s dlouhou srstí (vlnou). Jeho původní vlastí je Asie. V Evropě se objevily angory počátkem 18. století v Anglii. Některé prameny však hovoří i o tom, že se v Anglii objevily již v 15. století. Jméno dostaly podle města Ankary, kde vznikla dlouhosrstá plemena koz a koček. Do Čech se angora dostala roku 1785. Přivezli je irští františkáni. Králík se nejdříve nazýval anglický, hedvábný a lidově se mu říkalo ovce chudých. Angora se nejdříve chovala pouze jako plemeno ve formě albinotické (bílá s červenýma očima) s cílem dosáhnout co nejdelší vlny (až 24 cm).  Vlna se stříhá poprvé okolo 10. týdne a potom každé tři měsíce. Dnes je to cca 1 kg vlny za rok. Stříhat můžeme strojkem, speciálními nebo normálními nůžkami. Péče o angoru není o mnoho složitější než o jiné králíky. Je nutné ji čas od času pročesat, aby se srst necuchala. Angory jsou velmi klidná zvířata, což usnadňuje jejich stříhání. Velmi statečně snáší i stříhnutí a říká se, že je to tolik nebolí - snad. Doba zimní střiže se upravuje tak, aby nevyšla na silné mrazy. Stříhat je nejlepší na počátku září, prosince, března a června. Pro otříhanou angoru je nebezpečná již teplota -4 st. Celsia, přičemž nejhorší je první noc. Angory připouštíme 14 -21 dnů po střiži, aby měly dost vlny na postavení hnízda, ale aby se mláďata nezamotala.

Araukany – jedinečné tím, že slepice snášejí tyrkysově zeleně zbarvená vejce, vyznačují se péřovými ozdobami, bezocasostí a vrbově zelenými běháky. Araukany byly objeveny u indiánů Araukánů (Arauca Indians) v Chile v Jižní Americe. Podle nich dostaly své jméno. Pro jejich zvláštnosti – již výše zmíněná modrozelená vajíčka a ojedinělé pernaté ozdoby po stranách hlavy – vzbudily pozornost u chovatelů i obchodníků, kteří je rozšířili do dalších zemí, včetně evropských. Vzhledem k vnějším znakům araukan je možné si klást otázku, zda nemají jiné předky než ostatní plemena drůbeže. Araukany snášejí 170 – 180 ks vajec s hmotností v rozmezí 53 – 60 g. Celková vaječná hmota pak činí 9 000 – 10 155g. Toto původní jihoamerické plemeno drůbeže se vyznačuje poměrně živým temperamentem a dosti vysokým růstem. Hmotnost kohoutů je v prvním roce přes 2 kg. Slepičky váží zhruba 1,5 kg a později se jejich hmotnost pohybuje kolem 2 kg.  Araukany jsou slepice menšího tělesného rámce, specifického typu – jsou bezocasé. Podle výskytu pernatých ozdob se toto plemeno dělí do 3 skupin – na rázy s příušními licousy, rázy pouze s vousem a rázy s příušními licousy a podbradním vousem. Nejvíce rozšířeným barevným rázem jsou araukany divoce zbarvené, (divoké – tmavě divoké). Dále se v ČR chovají bílé, černé, modré, zlatě pšeničné a modré zlatě pšeničné.

Australky - patří mezi nosné slepice, které za rok snesou i 190Ks vajec s hnědou skořápkou. Australky jsou středně těžké, klidné, ale shánlivé slepice. Hlava je k poměru těla velmi malá. Australky se chovají ve zbarvení černém, bílém, a modře lemovaném, a mají i zdrobnělou formu. Dají se snadno ochočit, ale velké slepice váží až 3,5kg, tak je malé děti jen ztěží unesou. Zvířata jsou k sobě snášenlivá, je možno chovat i více mladých kohoutů pohromadě. Nedokáží příliš létat, plot o výšce 1,5m jim stačí.

Benešovský holub - holub vyšlechtěný v České republice, je to holub větší velikosti, plemeno vyšlechtěné pro maso. Je užitkovým plemenem holubů, jež údajně vzniklo za 2.světové války ze zdivočelých holubů původně chovaných v oblasti, z niž Němci obyvatelstvo vysídlili. Holubi neměli výrazné exteriérové znaky, avšak vynikají skromností ve výživě, plodnosti, a tím i levnou užitkovostí. Velikostně odpovídají přibližně pštrosu, jenž byl asi základním plemenem, na jehož bázi se vyvinuli. Původně byli „benešáci“ uznáni jen v barvě modré bezpruhé, později i v bílé, postupně však nastalo „šlechtění“ dalších barev, černé, červené a žluté. Přitom se kupodivu zapomnělo na užitkovost, dokonce jsou případy uzavřených chovů ve voliérách jen pro krásu. Současný „benešák“ se od původního polního holuba liší poněkud mohutnější a kratší postavou, klenutější hlavou s poněkud vyšším a širším čelem a zkráceným silnějším zobákem. Chová se jen jednobarevný,  Smyslem jeho chovu je užitkovost a na to by se nemělo zapomínat. Pernaté ozdoby nemá, ani jiné exteriérové zvláštnosti.

 Brahmanka pochází z Indie, popravé byla dovezena do Evropy roku 1852. Je jedním z nejmohutnějších plemen slepic. Mohutnost je navíc znásobena bohatým měkkým opeřením. Vyznačuje se vzpřímenou postavou a poměrně nízkým postojem. Plemeno se vyskytuje v mnoha zbarveních, holeně jsou plně opeřené, u většiny variet se vyskytují žluté běháky, které jsou opatřeny rousy. Kohouti dosahují hmotnosti až 5 kg. Plemeno nelétá, stačí plůtek vysoký 50 cm. Brahmanky dospívají pomkalu, kouhout ve věku 1,5 roku a slepice začínají nést až v šestém nebo sedmém měsíci. Vejce jsou poměrně malá, smetanové barvy. Slepice nesou i v zimě, jsou dobrými kvočnami.

Burgundský králík (francouzsky Lapin Fauve de Bourgogne) je středně velké plemeno králíka původem z Francie, z oblasti Champagne, z kraje burgundského. Francouzi toto plemeno vyšlechtili, nazývají Fauve de Bourgogne, což v překladu znamená plavý z Burgundska. Originál Burgundského králíka ve Francii je tmavší, neboť tam nebylo uznáno plemeno Novozélandského červeného. Ve francouzkém standartu je za ideální barvu krycího chlupu označena barva fauve roux, což je plavě rusý anebo světle rezavý. V Itálii se plemeno nazývá Fulva di Borgogna, tedy rusý z Burgundska. Švýcaři znají toto plemeno jako světle zbarvené. Označení barvy je fahlrot, tedy plavě červený. V Nizozemí znají toto plemeno jako Bele van Bourgondie. Zde upředňostňují žluté zbarvení a bílé, lépe světle krémové břicho. Německý standart je nejvíce podobný našemu současnému. Břicho Němci uznávají jako krémové, bílé je nepřípustné, předností jsou krémové divoké znaky. Ve vzorníku se objevil v roce 1914. Uznané bylo v roce 1919, do Československa bylo za účelem faremního chovu dovezeno poprvé v roce 1970 z Dánska.

 Burská koza je velké plemeno, harmonické tělesné stavby, bílé, s červenohnědě zbarvenou hlavou a krkem, s bílou lysinou. Tělo má občas strakaté. Hlavu má velkou, klabonosou, uši dlouhé, svislé. Plec je dobře osvalená, dobře vyvinutá osvalená hruď s výrazně klenutými žebry. Hřbet je široký,dobře osvalené končetiny. Celkově statným dojmem. Srst má krátkou a měkkou.

Plemeno vyniká hlavně masnou užitkovostí (burské plemeno má nejlepší kvalitu masa) nikoli mléčnou (neprodukují dostatek mléka pro dojení). Plodnost na okozlenou matku 160 – 180%, denní přírůstek 200 – 220 g.

Česká kropenka - nejčastější kresba plemene Česká slepice - Česká zlatá kropenka je ryze české plemeno s genetickým založením před mnoha stoletími. Z historické literatury totiž vyplývá, že už dánský král Valdemar dostal při sňatku s českou princeznou Markétou kromě jiného svatebním darem slepice černé češky. Že se tyto předchůdkyně zlatých kropenek na severu Evropy dochovaly pod tímto názvem do současnosti, potvrzují naši chovatelé, kteří jezdí do Dánska na výstavy drobného zvířectva. Češka je slepice typem lehká, neuvěřitelně nenáročná a otužilá. Oproti jiným plemenům drůbeže spotřebuje výrazně méně krmiva, které si dokáže i sama najít. Kdyby měla velký výběh, dokáže se od jara do podzimu o sebe postarat. Kropenka je jedním ze dvou českých plemen slepic. Jestliže šumavanky dnes bojují o přežití, tak kropenky na rozdíl od nich nemají genetické problémy. Mají širší chovatelskou základnu a chovají se i v zahraničí, zejména v Německu. Němečtí chovatelé k nám dokonce jezdí nakupovat násadu, a to nejen pro užitek, ale také kvůli líbivosti zlatého zbarvení, v němž krásně vyniká tmavší kropení. České kropenky se chovají zejména kvůli snášce. Když mají přiměřenou výživu, snášejí ročně kolem 180 vajec. Hmotnost vajíčka je 60 g a barva skořápky je světle krémová. Protože to jsou slepičky otužilé, nesou i v zimním období. Masná výtěžnost proti jiným lehkým drůbežím plemenům, například vlaškám či leghornkám, je lepší. Slepice váží 2 až 2,50 kg a kohouti mohou docílit hmotnosti 2,50 až 2,80 kg. Češky jsou temperamentní slepice, ale nejsou lítavé, jako třeba vlašky.

Česká krůta - plemeno krůt dlouhodobě chované na území Čech a Moravy. Je dobře přizpůsobené podmínkách drobných chovů. Vyniká otužilostí, poměrně rychlým růstem, velmi dobrou schopností využití pastvy a dobrou zmasilostí. Pud sezení na vejcích je zachován. České krůty jsou středně těžkého typu, většího tělesného rámce s poměrně mohutným, protáhlým, širokým a poněkud zvednutým trupem hruškovitého tvaru. Krocani mají na hrudi černou štětku. Hlava je poměrně mohutná, delší, neopeřená, hustě posázená masitými bradavicemi modré až blankytně modré barvy, které se při vzrušení zvětšují a červenají. Na čele je žlábek, ze kterého vyrůstá masitý výrůstek, který se při vzrušení zvětšuje a u krocanů padá na stranu. Zobák je silný a delší, obličej neopeřený a pod zobákem je volně visící neopeřený kožní záhyb až do poloviny krku. Krk je středně dlouhý, nesený v mírném oblouku, v horní polovině neopeřený. Ocas je dlouhý, nasazený v linii zad, takže směřuje k zemi. Při vzrušení jej krocani postaví a rozevřou do vějíře. Postoj je široký, nižší až středně vysoký. Běháky jsou kratší až středně dlouhé, silné, u krocanů s dobře vyvinutými ostruhami. Hmotnost se pohybuje u dospělých krocanů v rozmezí 11 - 14 kg a u krůt 5,5 - 7 kg. Toto plemeno se běžně vyskytuje ve zbarvení divokém bíle lemovaném a šedě divokém bíle lemovaném.

Český stavák - holub vyšlechtěný v České republice, temperamentní, menší střední voláč, méně vzpřímeného držení těla (pod úhlem menším než 45°). Vole má hruškovité. Výjimečně lesklé barvy opeření. Typický let - holub tleská křídly, a postaví-li je při letu vysoko nad sebe, padá, poté opět začne tleskat, a nabírat výšku. Český stavák je u nás nejrozšířenější holub, i když ne všechny jeho rázy jsou chovány stejnou měrou. Požadována je u něho dokonalá volatost, barevnost a její lesk, přesná kresba a přihlíží se i k jeho sportovnímu výkonu - stavění, tleskání křídly a orlování. Dlouholetým přeceňováním důležitosti barev a lesků opeření před ostatními plemennými znaky (zejména tělesnými tvary) byl chov našich staváků veden nežádoucím směrem. Holubi z celé řady chovů byli sice dokonale barevní a lesklí, zároveň však malí, nevolatí a bez temperamentu. Náprava těchto chyb nebude krátkodobou záležitostí.

Český strakáč - nádherné České plemeno, které má za sebou bohatou minulost a je i v současnosti neustále šlechtěno, aby bylo zachováno v co nejlepší kvalitě a v co nejvíce barevných rázech i pro další generace chovatelů. Český strakáč je v současné době nejvíce zastoupen v rázu černý a je k vidění i v dalších barevných rázech na mnoha výstavách u nás i v zahraničí. Aby bylo možno udržet plemeno v dobré kvalitě, je potřeba, aby bylo stále více poctivých, trpělivých chovatelů - zájemců o čistokrevný chov. Mnoho rázů tohoto králíka je na pokraji vyhubení, v ČR se již nechovají. Český strakáč je přímým potomkem domácího stájového králíka různého zbarvení a strakatosti, který se choval na českém venkově. Šlechtění probíhalo již od konce 19.století.

Charollais - původem z Francie. Mimo vynikající masné užitkovosti se vyznačuje i vysokou plodností 190%. Je to ovce velkého tělesného rámce. Velmi rané plemeno. Hmotnost beranů dosahuje 140 kg, u ovcí 110 kg.

Činčila - králíci činčily tvoří 2 samostatné plemena a to Činčilu velkou (Čv) a Činčilu malou (Čm). Jejich hlavní rozdíl je po stránce váhy a typu. O vyšlechtění Činčily malé se zasloužil Francouz polského původu Dobrowsky a poprvé ji vystavil v roce 1913 na Velké pařížské výstavě. Podrobnosti o vzniku tohoto plemene však dlouho tajil. Později se však prokázalo, že k vyšlechtění Činčily malé použil králíků divokých, ruských a vídeňských modrých. Dalšího šlechtění se ujali Angličané, kteří zaznamenali větší pokrok po stránce chovatelské. Postupným křížením Čm s velkými plemeny především Bo, FBdiv a žel. vznikla činčila ováze 4 kg a více a nazvána činčila gigant, později Činčila velká. Ve Francii se však udržela činčila o váze do 3 kg, a tak i přes veškeré snahy chovatelů sjednotit váhu, udržela se dvě plemena dodnes. Čv řadíme mezi plemena střední a Čm mezi malé. První činčily byly k nám dovezeny kolem roku 1923. Můžeme říci, že Čv je v současné době v našich chovech co do počtu rozšířenější, ale Čm má daleko hodnotnější kožešinu, neboť srst je daleko hustší a kratší, a také je méně náročná ať už na krmivo tak i na prostor v králíčinci. Čm prokázala i svou plodnost, vitalitu a hlavně zmasilost. Činčily malé mají ideální váhu kolem 2,60 – 2,80 kg i když náš vzorník připouští max. váhu 3,25 kg. Ucho je krátké, masité, dobře osrstěné, vzpřímeně nesené o délce 9 - 10,5 cm. Čím kratší tím líbivější. Tělo krátké, dobře zavalité se širokými prsy se silnou hlavou, která je nasazena na krátkém, téměř nezřetelném krku. Samice mají poněkud horší kostru, nesmějí mít však lalok. Končetiny by měly být silné, dobře přizpůsobeny k tělu. V současné době jsou Čm v typu na velmi dobré úrovni díky několika importovaných zvířat především z Rakouska a Německa. Díky typu je Čm jedním z nejtypičtějších králíků vůbec. Nejvíce diskutovanou otázkou u Čm je barva srsti. Ta je šedá s výrazným černě vlnovitým stínováním tzv. housenkováním. Vlas vykazuje trojí zbarvení: spodní – podsadu, střední tzv. mezibarvu, což je ve středu 2 – 3 mm široký bílý ohraničený proužek, a vrchní – černé pesíky, které vynikají v šedé barvě. Rozfoukneme-li srst, objeví se nám kroužkovité odstupňování barev tzv. „hra barev“. Srst je hustá a pružná, ne však příliš krátká. U delší vynikne více právě housenkování. Břicho je bílé, po rozfouknutí srsti se objeví výrazná modrá podsada. Čím tmavší tím hodnotnější. Uši jsou černě vroubené. Pírko na povrchu tmavé s promíšením světlých chloupků, spodek je bílý. Oko je tmavohnědé a vyboulené, drápy tmavé. Klín v zátylku je malý a nemá zasahovat příliš na hřbet a má šedou barvu.

Kachna divoká (Anas platyrhynchos), zvaná březňačka, je naše největší plovavá kachna. Patří také mezi nejúspěšnější druhy ptáků, který se byl schopen naprosto přizpůsobit rychle se měnícím životním podmínkám. Z kachny divoké byla později vyšlechtěna kachna domácí (Anas platyrhynchos f. domestica).

 Faverolka pochází z Francie. Plemeno se vyskytuje ve třech typech, a to francouzské faverolky, německé faverolky a anglické faverolky. Shodným znakem všech plemen je těžký, zavalitý, dlouhý a hluboký trup obdélníkového tvaru. Nápadný vous zakrývá ušnice i laloky. Oči jsou oranžovočervené. Postoj je nižší, běháky jsou v barvě masa. Na vnější straně jsou lehce opeřené. Faverolky zdědily po dorkinkách pátý prst. Původním zbarvením plemene je zbarvení lososvé. Dále se chovají ve zbarvení krahulcovitém, bílém, černém, modrém a kolumbijském.

  Fénixka pochází z Japonska. Tito příbuzní plemene Onagadori mají dlouhý ocas, který každoročně pelichá. Slepice mají náznaky úzkých srpků v ocase. Tyto slepice se vyskytují v divokém zbarvení, zlatokrkém, stříbrokrkém, oranžovém a bílém zbarvení. Dlouhý a bohatý ocas vyžaduje vysoké hřady dostatešně vzdálené od zdí, aby se neponičil. Je to okrasná slepice, výborná kvočna.

Francouzský beran vznikl zkřížením anglického berana se stájovým králíkem ve Francii roku 1863. Důvodem bylo, že angličtí berani netrpěli tolik prašivinou jako králíci s postavenýma ušima. Francouzi z toho vyvodili, že jsou proti prašivině odolnější (důvod byl spíš ten, že angličtí berani se musí chovat velmi opatrně s ohledem na jejich dlouhé slechy). Původní berani měli divokou barvu. Strakaté berany vyšlechtili němečtí chovatelé zkřížením se svými strakatými králíky.

Představitel výstavních okrasných holubů vyšlechtěný z poštovních holubů.

 Hamburčanky patří k nejstarším a nejrozšířenějším plemenům slepic. Nejprve byly chovány jako nosné plemeno, ale během 20.století převládl okrasný aspekt v chovech hlavně kvůli líbivému opeření různých barevných a kresebných rázů. Tyto slepice jsou otužilé, pohyblivé a snadno létají. Potřebují větší výběh, v menším výběhu si svůj tempemarent vybíjejí ve vzájemných šarvátkách. Kvokavost je sice jen málo rozšířená, ale pokud už kvočna zasedne, o vejce i kuřata pečuje vzorově.

Hmotnost kohout je 2 - 2,5 kg. Hmotnost slepice 1,5 - 2 kg. Snáška 160 - 180 vajec s bílou skořápkou.

Hempšírky - středně těžké plemeno hrabavé drůbeže s kombinovanou užitkovostí. Byly vyšlechtěny ve Spojených státech amerických, ve státě New Hampshire a jako nové plemeno hrabavé drůbeže byly uznané v roce 1935. Pro své dobré užitkové vlastnosti jsou mezi chovateli velmi oblíbeným plemenem. Hempšírka rychle roste, rovnoměrně a poměrně rychle se opeřuje. Pohlavně dospívá ve věku 28 týdnů, kdy slepičky počínají snášet. Hmotnost kohouta velkého plemene udává vzorník z roku 1986 2,9 - 3,5 kg, u slepice 2,4 - 3 kg. Snáška 55 - 60 gramových hnědých vajíček se pohybuje mezi 180 až 200 vejci. Hmotnost kohoutka zdrobnělé hempšírky udává vzorník z roku 1986 1 kg, u slepičky 0,9 kg. Snášejí kolem 140 menších asi 40 gramových vajíček. Barva skořápky je opět hnědá. Kromě vajec poskytuje hempšírka chovatelům i chutná maso. S ostatní drůbeží na společném dvorku se snášejí velmi dobře. Oproti lehkým plemenům hrabavé drůbeže jsou menší problémy s přelétáváním plotů a ohrad. Pro svoji nenáročnost a mírnější temperament je lze doporučit i začínajícm chovatelům.

Hermelín modrooký -  zakrslé plemeno králíka s ideální hmotností 1 -1.25 kg. Tělo je zavalité, rovnoměrně široké po celé délce.Končetiny jsou středně dlouhé, přiměřeně silné. Je nutný vzpřímený postoj. Krk je neznatelný. Pírko působí velmi krátkým dojmem. Srst je neobyčejně hustá, elastická, na dotyk měkká, 1.8 -2 cm dlouhá. Předností je delší srst mezi ušima. Hlava je široká v čele, u samců má být šířka čela nad 5.5 cm a u samicminimálně 5 cm. Oči jsou mimořádně velké a vypouklé. Uši mají délku 5 -5.5 cm, vzpřímené, těsně u sebe. Typická je krátká tupá tlamička, tzv. žabí tlama. Barva srsti je čistě bílá s výrazným leskem. Barva očí u Hermelína je světle modrá s tmavou panenkou. Drápy jsou bílé.

 V naší ZO ČSCH Zdounky je chována jalovička mléčného typu.

Kalifornský králík byl vyšlechtěn v USA jako masné plemeno s kvalitní kožkou v roce 1932 Georgem Westem z Kalifornie zkřížením činčily, ruského králíka a novozélandského bílého. Poprvé byl vystaven roku 1929 a o deset let později byl uznán jako plemeno. Roku 1958 se dostali do Anglie. Jeho kresbě se říká také himalájská. Kresba však není tak výrazná jako u ruského. Mláďata narozená v zimě mají téměř vždy lepší kresbu než narozená v létě. Právě narozená mláďata jsou celá bílá a teprve později se začínají vybarvovat. Není bez zajímavosti, že vyholíme-li v zimě kalifornskému králíkovi určité místo, naroste na něm černá srst.

 Kamerunská ovce je krátkoocasé srstnaté plemeno menší velikosti, nejednotné barvy. Srst je krátká, pevná, podobná srsti koz, v zimě s hustou podsadou. Hlavu má s mírným klabonosem, obličejovou část hlavy má světlejší, malé, rovné uši. Berani jsou rohatí, bahnice bezrohé. Na spodní části krku jim roste hříva. Plemeno je v Evropě známé zejména z chovů v zoo.

Velikost berana je v kohoutku 60-70cm, ovce 58-65cm, hmotnost berana je 40-50kg, ovce má hmotnost 30-40kg.

King - plemeno bylo vyšlechtěno v Americe z několika velkých plemen holubů, tam také dosáhl nejvyšší prošlechtěnosti, která se stále vyvíjí a zlepšuje. Zprvu to byl jen masný a užitkový holub, který odchovával velká, těžká holoubata. Časem se více pozornosti věnovalo jeho exteriéru. Odtud se holub King rozšiřuje do celého světa, všude je oblíben pro svůj zjev i charakter. V Evropě si získal mnoho příznivců – chovatelů, kterých stále přibývá.

Kobůrský skřivan - patří mezi střední užítkové holuby. Tento velký holub je oblíben mezi chovateli pro jeho krásu a vysokou užitkovost. Přestože je koburský skřivan statný holub, měl by působit štíhlým dojmem. Je výborným letcem. Při posuzování koburských skřivanů je nutné dbát na soulad jejich hmotnosti s rozpětím křídel. Rozpětí křídel 75cm odpovídá minimální hmotnosti 500g, 78cm-550g a 82cm-650g. Ideálem jsou statní holubi s rozpětím křídel až 82cm a tělesnou hmotností kolem 700g.

 Kočinka pochází zřejmě z Číny. Plemeno je jedno z nejmohutnějších a nejtěžších slepic. Kohouti mohou dosahovat hmotnosti až 5,5 kg. Jeho celkový vzhled je umocněn bohatým, měkkým a načechraným opeřením. Holeně jsou opeřeny. Žluté běháky jsou téměř skryty pod mohutnými rousy. Oči mají červenohnědé. Plemeno se vyskytuje v černém, modrém, bílém, žlutém, černém pestrém, krahujcovitém a vlnitém zbarvení. U žluté barvy  je nejlépe umístit výběh do stínu, jelikož barva bledne vlivem slunce a deště. Stačí jim plůtek o výšce 60 cm. Kočinka je zcela dospělá v 1,5 roce.