Základní organizace Českého svazu chovatelů Zdounky

Kachna divoká (Anas platyrhynchos), zvaná březňačka, je naše největší plovavá kachna. Patří také mezi nejúspěšnější druhy ptáků, který se byl schopen naprosto přizpůsobit rychle se měnícím životním podmínkám. Z kachny divoké byla později vyšlechtěna kachna domácí (Anas platyrhynchos f. domestica).

Kachna pižmová - v Americe byla pižmovka chována Indiány jako domácí pták. Do Evropy byla dovezena brzy po objevení Ameriky. Z původní pižmovky velké byla zušlechtěním získána dnešní domácí forma kachny pižmové, která dosahuje i větší hmotnosti než její divoká předchůdkyně. Do Afriky se tato kachna dostala s návratem černochů po zrušení otroctví v Americe. Kačer je mnohem mohutnější než kachna. Má široké, dlouhé a vodorovně nesené tělo. Hlava je rovněž velká, čelo ploché a temeno oblé. Obličej je holý, neopeřený, pokrytý sytě červenou kůží, vytvářející nad zobákem bradavičnatý výčnělek. Kratší krk je tvarovaný do mírného písmene S a plynule přechází do oblých prsou. Záda kačera jsou dlouhá a široká. Krycí peří ocasu nevytváří kačírek. Křídla jsou silná, běháky mají prsty opatřené silnými drápky (šplhá i po větvích stromů. Kachna je téměř o polovinu menší než kačer. Je zaoblenější a sperlení na tváři a nad zobákem má méně výrazné než kačer.Hmotnost kačera udává vzorník z roku 1986 3,6 - 4,6 kg, hmotnost kachny 2,4 - 3 kg. Vejce váží okolo 70 - 80 gramů, příčemž barva skořápky je bílá se žlutým nádechem. Kachna snáší ročně 35 - 60 vajec ve 2 - 3 cyklech. Vždy po nanesení 15 - 20 vajec zasedne a po 35 dnech sezení na vejcích se vylíhnou káčata. Byli odchováni i kříženci s kachnou divokou, husicí nilskou, pižmovkou hřebenatou, pižmovkou ostruhatou a husicí liščí. Kříženci kachny pižmové s plemeny kachen domácích odvozených od březňačky jsou sice dále neplodní, ale zato velmi vhodní na produkci masa. Nuceně dokrmení kříženci se vyrovnají kvalitou a množstvím masa nuceně dokrmené huse. Někdy dosahují hmotnost 6 - 7 kg, přičemž játra váží 1 kg. K přednostem kachny pižmové patří rychlý růst s menší spotřebou jádrových krmiv, protože pižmovky se velice rády pasou. Jsou vhodné zvláště do podmínek, kde mohou zužitkovat zelené krmení v zahradách, na březích potoků a řek. Pižmovka může být chována ale i v zahrádce bez vodní nádrže. Má sice schopnost létat, ale vždy se vrací domů. Hnízdí většinou na zemi, v nějaké bedně či koši. Pud sezení na vejcích je tady plně zachovaný a mláďata rostou rychleji, než kachňata domácích kachen a vyznačují se vysokou odoností. Ve stáří dvou měsíců dosahují velikosti dospělých kachen.

Pomořanská kachna je vyšlechtěna v jezerní nížině severovýchodního Německa a severozápadního Polska - Pomořanska. Vznikly přikřížením tamních kačen s mohutnými, tzv. švédskými kachnami. Kladem těchto otužilých kachen je jejich rychlý počáteční růst, jateční hmotnosti kolem 2kg dosahují již za 8-10 týdnů. Některé kachny tohoto plemene dokáží snést 130-140 vajec za rok. Z chovatelského hlediska se hlavně hledí na správný tvar bílé náprsenky, nejtěžší na chov bývá modrá barevná varianta. Chůze těchto kachen připomíná husy.

 Kachna rouenská (normandská) vznikla zkřížením selských kachen chovaných na statcích kolem města Rouenu na dolním toku řeky Seiny s kachnami aylesburskými. Původní cíl, mohutné masné plemeno, byl postupně zatlačován estetickým aspektem, který v současnosti jednoznačně převažuje. Jejich ekonomický význam vzrostl tím, že tvoří otcovskou linií některých typů masných brojlerů, jejich mateřskou linií jsou americké pekingské kachny. Vylíhlá kachňata jsou velmi choulostivá a k prochlazení někdy stačí namočení prachového peří pri pití z větší nádoby. Po dvou týdnech života už nejsou tak choulostivá. Kachna začíná nést už v únoru, takže první kachňata se líhnou v chladném a deštivém březnu. Kachna rouenská špatně zasedá. Kvalita masa zejména křehkostí a rafinovanou chutí překonává dle mínění labužníků všechny ostatní kachny. Zbarvení odpovídá kachně divoké a podobně jako divoký kačer ztrácí i  rouenksý  samec pestré barvy pelicháním počátkem léta a opět je získává podzimním přepeřením.

Saské kachny - pochází z oblasti Saska, které leží v Německu. Tyto krásně zbarvené kachny, byly vyšlechtěny křížením kachen ruánských, pekingských a pomořanských. Jako samostatné plemeno byly uznány v roce 1955. Co se týká velikosti, tak patří mezi plemena velkého tělesného rámce, s dlouhým, širokým, válcovitým a nízko neseným trupem. Kačer kachny saské do jednoho roku života dosahuje hmotnosti 3,1-3,7kg nad jeden rok už je váha 3,3-4,2kg. U kachny, která je o něco lehčí váha do jednoho roku dosahuje 2,6-3,2kg a nad jeden rok se také zvyšuje na hmotnost 2,8-3,7kg. Kachny saské jsou temperamentní a shánlivé, tak pokud je chováme na potoce, řece či rybníku ušetříme spousty peněz za krmení. Jsou totiž schopné si najít potravu sami v podobě různých měkkýšů, rybek, plůdků a vodních rostlin, které jim dávají spoustu potřebných živin a bílkovin, které jsou velmi důležité pro jejich dobrý zdravotní stav. Množství snesených vajec během 5-6 měsíčního cyklu se pohybuje kolem 100 vajec. Přičemž váha vejce činí 80g. Kachny saské mají potlačeny pud kvokavosti, takže sezení na vejcích a vodění kachňat není zachován. Jsou i výjimky kdy mláďata pečlivě vylíhnou a odvodí.