Základní organizace Českého svazu chovatelů Zdounky

Česká krůta - plemeno krůt dlouhodobě chované na území Čech a Moravy. Je dobře přizpůsobené podmínkách drobných chovů. Vyniká otužilostí, poměrně rychlým růstem, velmi dobrou schopností využití pastvy a dobrou zmasilostí. Pud sezení na vejcích je zachován. České krůty jsou středně těžkého typu, většího tělesného rámce s poměrně mohutným, protáhlým, širokým a poněkud zvednutým trupem hruškovitého tvaru. Krocani mají na hrudi černou štětku. Hlava je poměrně mohutná, delší, neopeřená, hustě posázená masitými bradavicemi modré až blankytně modré barvy, které se při vzrušení zvětšují a červenají. Na čele je žlábek, ze kterého vyrůstá masitý výrůstek, který se při vzrušení zvětšuje a u krocanů padá na stranu. Zobák je silný a delší, obličej neopeřený a pod zobákem je volně visící neopeřený kožní záhyb až do poloviny krku. Krk je středně dlouhý, nesený v mírném oblouku, v horní polovině neopeřený. Ocas je dlouhý, nasazený v linii zad, takže směřuje k zemi. Při vzrušení jej krocani postaví a rozevřou do vějíře. Postoj je široký, nižší až středně vysoký. Běháky jsou kratší až středně dlouhé, silné, u krocanů s dobře vyvinutými ostruhami. Hmotnost se pohybuje u dospělých krocanů v rozmezí 11 - 14 kg a u krůt 5,5 - 7 kg. Toto plemeno se běžně vyskytuje ve zbarvení divokém bíle lemovaném a šedě divokém bíle lemovaném.

Standardní krůta je prošlechtěná do jednotného typu z krajových plemen a rázů chovaných v různých zemích Evropy. Je dobře přizpůsobená podmínkám drobných chovů. Jednotlivé rázy mají různě velký tělesný rámec, podle něhož se dělí do tří skupin na rázy velké, střední a malé. Plemenný typ a utváření jednotlivých znaků jsou u všech rázů stejné. Charakteristickými vlastnostmi je poměrně rychlý růst, dobrá schopnost využití pastvy a dobrá zmasilost. Kvokavost je u krůt zachována.