Základní organizace Českého svazu chovatelů Zdounky

Amroksky - středně těžké plemeno s kombinovanou užitkovostí. Rychle roste a dobře se opeřuje. Je to slepice odolná vůči povětrnostním podmínkám a je vhodná i pro začínající chovatele. Amroksky vlastně vznikly při šlechtění žíhaných plymutek. Zatímco u plymutek zaměřili šlechtitelé chovný cíl na dokonalost žíhání a kresby, u amroksek dali přednost vyšší snášce, rannosti nosnic a rychlosti opeřování kuřat. Amrokska se chová pouze v jednom barevném rázu a to šedomodrá příčně žíhaná s hrubší a ne tak dobře ohraničenou kresbou jako je tomu u plymutek. Základní barva opeření je černá se širšími šedobílými pásy, které probíhají příčně přes tělo. U kohoutka je šedobílý pás stejně široký jako pás černý. U slepic je bílý pás užší, a proto se slípka zdá tmavší. Šíře pásů závisí na velikosti peří na jednotlivých oblastech těla. Základ žíhání je v příčně žíhané kresbě peří, při čemž na každém pírku je černý hrot. Kohout má tělo středně dlouhé, široké, hluboké a plné. Ozdobou velké hlavy je středně velký listový hřeben s pěti zuby. Oči jsou vystouplé, červenohnědé barvy, tvář hladká, červená. Ušnice jsou oválné, hladké a rovněž červené barvy. Krk je středně dlouhý s bohatým sedlovým závěsem. Záda jsou rovná, ocas široký, plný, pravidelně utvářený, nasazený pod úhlem 135 stupňů. Běháky jsou středně velké, žluté barvy. Slepička se tvarem těla podobá kohoutovi, kromě rozdílů podmíněných pohlavním dimorfismem. Což v praxi znamená, že slepička má zobák v barvě tmavé rohoviny, zatímco u kohouta je zobák žlutý. Tento selekční znak se využívá v ranných stadiích odchovu při rozdělování slepiček a kohoutků. Hmotnost kohouta je 3,1 - 3,7 kg, slepice 2,6 - 3,2 kg. Snáška se pohybuje kolem 200 vajec o hmotnosti 60 g. Barva skořápky je hnědá. Vedle velkých amroksek byly vyšlechtěny amroksky zdrobnělé. Hmotnost kohoutka se udává 1 kg, slepička 0,9 kg. Snáška kolem 140 vajec o hmotnosti 40 g s nahnědlou skořápkou. Amroksky jsou klidné a snášenlivé vůči ostatním druhům drůbeže. Na rozdíl od lehkých plemen slepic nehrozí u amroksek problémy s přelétáváním plotů, takže jejich chov neohrožuje sousedské vztahy. Amroksky je možné doporučit i chovatelům začátečníkům, a pro jejich odolnost proti povětrnostním podmínkám i do vyšších oblastí.

Araukany – jedinečné tím, že slepice snášejí tyrkysově zeleně zbarvená vejce, vyznačují se péřovými ozdobami, bezocasostí a vrbově zelenými běháky. Araukany byly objeveny u indiánů Araukánů (Arauca Indians) v Chile v Jižní Americe. Podle nich dostaly své jméno. Pro jejich zvláštnosti – již výše zmíněná modrozelená vajíčka a ojedinělé pernaté ozdoby po stranách hlavy – vzbudily pozornost u chovatelů i obchodníků, kteří je rozšířili do dalších zemí, včetně evropských. Vzhledem k vnějším znakům araukan je možné si klást otázku, zda nemají jiné předky než ostatní plemena drůbeže. Araukany snášejí 170 – 180 ks vajec s hmotností v rozmezí 53 – 60 g. Celková vaječná hmota pak činí 9 000 – 10 155g. Toto původní jihoamerické plemeno drůbeže se vyznačuje poměrně živým temperamentem a dosti vysokým růstem. Hmotnost kohoutů je v prvním roce přes 2 kg. Slepičky váží zhruba 1,5 kg a později se jejich hmotnost pohybuje kolem 2 kg.  Araukany jsou slepice menšího tělesného rámce, specifického typu – jsou bezocasé. Podle výskytu pernatých ozdob se toto plemeno dělí do 3 skupin – na rázy s příušními licousy, rázy pouze s vousem a rázy s příušními licousy a podbradním vousem. Nejvíce rozšířeným barevným rázem jsou araukany divoce zbarvené, (divoké – tmavě divoké). Dále se v ČR chovají bílé, černé, modré, zlatě pšeničné a modré zlatě pšeničné.

Australky - patří mezi nosné slepice, které za rok snesou i 190Ks vajec s hnědou skořápkou. Australky jsou středně těžké, klidné, ale shánlivé slepice. Hlava je k poměru těla velmi malá. Australky se chovají ve zbarvení černém, bílém, a modře lemovaném, a mají i zdrobnělou formu. Dají se snadno ochočit, ale velké slepice váží až 3,5kg, tak je malé děti jen ztěží unesou. Zvířata jsou k sobě snášenlivá, je možno chovat i více mladých kohoutů pohromadě. Nedokáží příliš létat, plot o výšce 1,5m jim stačí.

 Brahmanka pochází z Indie, popravé byla dovezena do Evropy roku 1852. Je jedním z nejmohutnějších plemen slepic. Mohutnost je navíc znásobena bohatým měkkým opeřením. Vyznačuje se vzpřímenou postavou a poměrně nízkým postojem. Plemeno se vyskytuje v mnoha zbarveních, holeně jsou plně opeřené, u většiny variet se vyskytují žluté běháky, které jsou opatřeny rousy. Kohouti dosahují hmotnosti až 5 kg. Plemeno nelétá, stačí plůtek vysoký 50 cm. Brahmanky dospívají pomkalu, kouhout ve věku 1,5 roku a slepice začínají nést až v šestém nebo sedmém měsíci. Vejce jsou poměrně malá, smetanové barvy. Slepice nesou i v zimě, jsou dobrými kvočnami.

Česká kropenka - nejčastější kresba plemene Česká slepice - Česká zlatá kropenka je ryze české plemeno s genetickým založením před mnoha stoletími. Z historické literatury totiž vyplývá, že už dánský král Valdemar dostal při sňatku s českou princeznou Markétou kromě jiného svatebním darem slepice černé češky. Že se tyto předchůdkyně zlatých kropenek na severu Evropy dochovaly pod tímto názvem do současnosti, potvrzují naši chovatelé, kteří jezdí do Dánska na výstavy drobného zvířectva. Češka je slepice typem lehká, neuvěřitelně nenáročná a otužilá. Oproti jiným plemenům drůbeže spotřebuje výrazně méně krmiva, které si dokáže i sama najít. Kdyby měla velký výběh, dokáže se od jara do podzimu o sebe postarat. Kropenka je jedním ze dvou českých plemen slepic. Jestliže šumavanky dnes bojují o přežití, tak kropenky na rozdíl od nich nemají genetické problémy. Mají širší chovatelskou základnu a chovají se i v zahraničí, zejména v Německu. Němečtí chovatelé k nám dokonce jezdí nakupovat násadu, a to nejen pro užitek, ale také kvůli líbivosti zlatého zbarvení, v němž krásně vyniká tmavší kropení. České kropenky se chovají zejména kvůli snášce. Když mají přiměřenou výživu, snášejí ročně kolem 180 vajec. Hmotnost vajíčka je 60 g a barva skořápky je světle krémová. Protože to jsou slepičky otužilé, nesou i v zimním období. Masná výtěžnost proti jiným lehkým drůbežím plemenům, například vlaškám či leghornkám, je lepší. Slepice váží 2 až 2,50 kg a kohouti mohou docílit hmotnosti 2,50 až 2,80 kg. Češky jsou temperamentní slepice, ale nejsou lítavé, jako třeba vlašky.

 Faverolka pochází z Francie. Plemeno se vyskytuje ve třech typech, a to francouzské faverolky, německé faverolky a anglické faverolky. Shodným znakem všech plemen je těžký, zavalitý, dlouhý a hluboký trup obdélníkového tvaru. Nápadný vous zakrývá ušnice i laloky. Oči jsou oranžovočervené. Postoj je nižší, běháky jsou v barvě masa. Na vnější straně jsou lehce opeřené. Faverolky zdědily po dorkinkách pátý prst. Původním zbarvením plemene je zbarvení lososvé. Dále se chovají ve zbarvení krahulcovitém, bílém, černém, modrém a kolumbijském.

  Fénixka pochází z Japonska. Tito příbuzní plemene Onagadori mají dlouhý ocas, který každoročně pelichá. Slepice mají náznaky úzkých srpků v ocase. Tyto slepice se vyskytují v divokém zbarvení, zlatokrkém, stříbrokrkém, oranžovém a bílém zbarvení. Dlouhý a bohatý ocas vyžaduje vysoké hřady dostatešně vzdálené od zdí, aby se neponičil. Je to okrasná slepice, výborná kvočna.

 Hamburčanky patří k nejstarším a nejrozšířenějším plemenům slepic. Nejprve byly chovány jako nosné plemeno, ale během 20.století převládl okrasný aspekt v chovech hlavně kvůli líbivému opeření různých barevných a kresebných rázů. Tyto slepice jsou otužilé, pohyblivé a snadno létají. Potřebují větší výběh, v menším výběhu si svůj tempemarent vybíjejí ve vzájemných šarvátkách. Kvokavost je sice jen málo rozšířená, ale pokud už kvočna zasedne, o vejce i kuřata pečuje vzorově.

Hmotnost kohout je 2 - 2,5 kg. Hmotnost slepice 1,5 - 2 kg. Snáška 160 - 180 vajec s bílou skořápkou.

Hempšírky - středně těžké plemeno hrabavé drůbeže s kombinovanou užitkovostí. Byly vyšlechtěny ve Spojených státech amerických, ve státě New Hampshire a jako nové plemeno hrabavé drůbeže byly uznané v roce 1935. Pro své dobré užitkové vlastnosti jsou mezi chovateli velmi oblíbeným plemenem. Hempšírka rychle roste, rovnoměrně a poměrně rychle se opeřuje. Pohlavně dospívá ve věku 28 týdnů, kdy slepičky počínají snášet. Hmotnost kohouta velkého plemene udává vzorník z roku 1986 2,9 - 3,5 kg, u slepice 2,4 - 3 kg. Snáška 55 - 60 gramových hnědých vajíček se pohybuje mezi 180 až 200 vejci. Hmotnost kohoutka zdrobnělé hempšírky udává vzorník z roku 1986 1 kg, u slepičky 0,9 kg. Snášejí kolem 140 menších asi 40 gramových vajíček. Barva skořápky je opět hnědá. Kromě vajec poskytuje hempšírka chovatelům i chutná maso. S ostatní drůbeží na společném dvorku se snášejí velmi dobře. Oproti lehkým plemenům hrabavé drůbeže jsou menší problémy s přelétáváním plotů a ohrad. Pro svoji nenáročnost a mírnější temperament je lze doporučit i začínajícm chovatelům.

 Kočinka pochází zřejmě z Číny. Plemeno je jedno z nejmohutnějších a nejtěžších slepic. Kohouti mohou dosahovat hmotnosti až 5,5 kg. Jeho celkový vzhled je umocněn bohatým, měkkým a načechraným opeřením. Holeně jsou opeřeny. Žluté běháky jsou téměř skryty pod mohutnými rousy. Oči mají červenohnědé. Plemeno se vyskytuje v černém, modrém, bílém, žlutém, černém pestrém, krahujcovitém a vlnitém zbarvení. U žluté barvy  je nejlépe umístit výběh do stínu, jelikož barva bledne vlivem slunce a deště. Stačí jim plůtek o výšce 60 cm. Kočinka je zcela dospělá v 1,5 roce. 

 Paduánka vznikla z evropských chocholatých slepic, nelze ji jednoznačně přiřadit ke konkrétní zemi. Je to okrasná slepice s pozoruhodnou snáškou bílých vajec. Mimo velkého chocholu na hlavě má i plný vous. Plemeno nesmí mít hřeben ani laloky. Chocholatá plemena potřebují suchý zastřešený kurník i výběh. Šikmo dolů směřující křídla jsou dobře přilehlá, běháky jsou břidlicově modré. 

Rodajlendky - středně těžké plemeno hrabavé drůbeže s kombinovanou užitkovostí. Byly vyšlechtěny ve Spojených státech amerických a sice ve státě Rhode Island. Odtud tedy pojmenování těchto jinak velmi líbivých slepiček. Značka RI opět napovídá o místě původu tohoto plemene. Dnes rozlišujeme 2 typy RI, původní a velkovýrobní, který je o 25 % lehčí, přičemž snáška dosahuje až 220 vajec ročně. Mezi chovateli je rozšířen původní typ rodajlendek se snáškou kolem 180 vajec ročně se světle hnědou skořápkou o hmotnosti 55-60 gramů. Nejrozšířenější barevný ráz je červený, dále bílý a žlutý.  Ve velkovýrobě posloužily otcovské linie rodajlendek červených a mateřské linie rodajlendek bílých k vytvoření čtyřliniového colorsexingového nosného hybrida MORAVIA SSL s průměrnou snáškou 265 vajec ročně. Kohout rodajlendky má poměrně velkou hlavu se středně velkým listovým hřebenem s pěti až sedmi zuby. Američtí chovatelé vyšlechtili rodajlendku s růžicovým hřebenem, který není v zimním období náchylný na omrzání. Zobák je kratší, nahnědlé barvy. Oči jsou oranžové, tvář červená s červenými oválnými ušnicemi a středně velkými červenými laloky. Krk je kratší s bohatým krčním závěsem. Rovná záda a řídší sedlový závěs. Ocas je nasazený pod úhlem 1350 a není příliš vysoký. Běháky jsou žluté, středně vysoké, neopeřené. U slepiček je peří méně lesklé než u kohouta. Hmotnost kohouta udává vzorník z roku 1986 od 3,0-3,6 kg, u slepic od 2,5 - 3,1 kg. Kuřata se opeřují pomaleji, což klade zvýšené nároky na ošetřování, péči a ochranu před prochlazením během odchovu. Také výživa kuřat by měla být bohatší na dusíkaté látky živočišného původu. Po opeření jsou kuřata odolná a nijak nezaostávají ve vývinu za kuřaty ostatních středně těžkých plemen. Miniaturou velké rodajlendky je zdrobnělá rodajlendka. Hmotnost kohoutka udává vzorník 1 kg, slepičky 0,9 kg. Roční snáška se pohybuje kolem 120 vajec o hmotnosti 40 gramů s nahnědlou skořápkou. Rodajlendky jsou velmi oblíbené a je možné je doporučit i začínanícím chovatelům. Na společném dvorku s ostatní drůbeží se chovají snášenlivě. Jejich mírný temperament je nenutí přelétávat ploty a tím narušovat sousedské vztahy, jako tomu bývá u lehkých plemen drůbeže.

Velsumky - středně těžké plemeno hrabavé drůbeže s kombinovanou užitkovostí. Velsumky byly vyšlechtěny holandskými chovateli. Chovají se pouze v barvě koroptví. Hlava kohouta je středně velká s jednoduchým listovým hřebenem s pěti až šesti zuby. Tělo je neseno vodorovně. Zobák velsumek je žluté barvy, oči oranžovočervené, ušnice středně velké, červené, laloky krátké a zaoblené. Tvář je hladká. Středně dlouhý krk zdobí kratší krční závěs, záda jsou široká a rovná. Na bohatý sedlový závěs navazuje kratší ocas se středně dlouhými kosírkami. Nohy jsou žluté, středně vysoké a neopeřené. Slípka má menší hřeben. • 1,1 velsumka. Hmotnost kohouta udává vzorník z roku 1986 3–3,5 kg, slepice 2,0–2,5 kg. Snáška vajec s červenohnědou skořápkou o hmotnosti 60 gramů se pohybuje mezi 140–160 vejci ročně. Kromě velkých velsumek byly vyšlechtěny i velsumky zdrobnělé. Hmotnost kohouta udává dosud platný vzorník 1 kg, slepičky 0,9 kg. Ročně snese asi 150 čtyřicetipětigramových vajíček s tmavohnědou skořápkou. Velsumky jsou nenáročné, dobře spásají travní porosty a jsou vhodné i pro začátečníky.

 Wyandotky byly cílevědomě šlechtěny jako nosné plemeno v polovině 19.století v USA. Na jejich vzniku se podílely kočinky, hamburčanky, sebritky, brahmanky a malajky. Během jejich šlechtění se jim i říkalo americké sebritky, excelsiorky, nebo chittagonské slepice. Hmotnost kohouta je 2,5-3kg, hmotnost slepice 2-3kg. Snáška je 160-180 vajec se žlutavou až tmavě hnědou skořápkou. Jsou odolnější vůči nízkým teplotám, než jiná plemena slepic. Kvokavost je dobře zachovaná, bez problémů vysedí i 15 vajec.